Úvod

V průběhu evoluce se některé druhy (vč. u nás běžně chovaných želv rodu Testudo a Agrionems horsfieldi) přizpůsobily překonávat nehostinnou část roku pravým zimním spánkem. Zvlášť tvrdým podmínkám je vystavena želva stepní (A. horsfieldi). Během tvrdé zimy v jejím biotopu padají teploty hluboce pod bod mrazu, což želvy přečkají zahrabané do velké hloubky. 

Pozn.: pro zimní spánek plazů je přesnější termín brumace (typ útlumu v důsledku snížené metabolické aktivity), avšak označení hibernace je rozšířenější a používá se v tomto smyslu častěji. 

Zimování není podmínkou života želvy. Jedná se pouze o mechanismus, kterým želva přečká špatné podmínky (nízká teplota a nedostatek potravy). Přesto však je zimování už součástí jejich života a má na želvy pozitivní vliv (oproti nezimovaným želvám jsou po probuzení aktivnější, dožívají se vyššího věku, zimování nastartuje reprodukci...). Na druhou stranu je nezbytné zmínit, že je organismus želvy během zimování vystaven velkému tlaku. Zimovat tedy necháme pouze želvy zdravé a v dobré kondici. 

Pravým zimováním se myslí stav, kdy je organismus želvy dlouhodobě udržován v nízkých teplotách. Ideální teplota se pohybuje od 3 °C do 6 °C, každopádně ale nesmí klesnout na bod mrazu a být vyšší než 10 °C. 

V přirozených podmínkách jsou zimy kratší a mírnější než naše (v závislosti na lokalitě), nicméně želvy zvládají přezimovat i celou naši zimu. Můžeme však zimování zkrátit (např. u mláďat). Aby to však mělo nějaký smysl, měla by být dodržena alespoň minimální doba 6-8 týdnů. 

Postup při zazimování a
odzimování

V podstatě máme dvě možnosti, jakým můžeme želvu zazimovat a odzimovat. První způsob je přirozený ve venkovním výběhu, druhý je umělý, tedy zazimování (ozimování) chovatelem. Umělé zazimování je však výrazně náročnější, pro želvu více zatěžující a náchylné k chybám. 

Přirozené zazimování a odzimování

Chováme-li želvy ve venkovním výběhu, který je vybavený zateplenou boudou (popř. temperovanou proti zámrazu), můžeme pokojně želvy nechat přirozeně zazimovat a na jaře opět odzimovat. Želva s postupujícím podzimem sama moc dobře pozná, že se blíží zima a podle toho se přizpůsobí. Sama začne na konci léta vytvářet tukové zásoby, následně pak omezovat krmení, vyprázdní si trávicí trakt a uloží se k hibernaci. Pokud předpověď hlásí pokles nočních teplot k bodu mrazu, dbáme, aby byly všechny želvy zavřené v boudě. Když je teplota v boudě už stabilně na na teplotách vhodných pro zimování a želva již tvrdě spí, přeneseme ji do zimoviště, kde jsou zajištěny vhodné podmínky (zejména teplotní - "bramborový" sklep, lednice, garáž...). 

Za určitých podmínek je možné želvu zimovat i v boudě přímo ve výběhu. Pochopitelně tato bouda musí být zateplená a temperovaná. Topné těleso musí udržet teplotu nad bodem mrazu, avšak nesmí se po sepnutí prudce nahřát - hrozily by nárazové výkyvy teplot. Pro případ poruchy je vhodné dvojité vytápění, ideálně každé z nich regulované dvěma nezávislými termostaty. Chceme-li mít opravdu jistotu, můžeme vytápění zapojit přes dostatečně výkonný záložní zdroj pro případ výpadku dodávky elektřiny. 

Stejným způsobem probíhá odzimování na jaře. Jakmile teploty v boudě již nepadají pod nulu, přesuneme želvy a necháme je přirozeně probudit. Přesun nesmíme uspěchat, ale zároveň si nemůžeme dovolit želvy přesunout ven pozdě do vysokých teplot. Přesun je vhodné naplánovat v době, kdy předpověď na několik dní hlásí spíš horší počasí. Noční nižší teploty nevadí - teplotu lze udržet např. PET lahvemi naplněnými teplou vodou. Konkrétní možnosti ale musí chovatel vyzkoušet sám (někomu bouda vydrží -7 °C, někomu promrzá při -3 °C...).

Výhoda přirozeného postupu spočívá v jeho jednoduchosti a plynulosti. Chovatel prakticky nic neovlivňuje, vše zařizuje příroda, která to umí nejlépe. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že podmínky našich zeměpisných šířek nejsou pro evropské druhy želv přirozené. Naše zimy jsou delší, průměrné teploty celkově nižší, jaro má pozvolnější náběh a je chladnější. Želvy vykazují velkou odolnost a jsou schopné to vydržet. To ale nemusí platit v případě několika horších sezón po sobě (horší léto a podzim, dlouhá zima a špatné jaro). V těchto případech už se můžeme pohybovat za hranou toho, co jsou schopné želvy vydržet, a hrozí komplikace po zimování až úhyn. Zmiňuji to, protože se na to často zapomíná. Celoroční venkovní chov je jistě kvalitní, ale nese s sebou i svá "ALE". 

Umělé zazimování a odzimování chovatelem

Nechováme-li želvu ve venkovním výběhu, veškeré náležitosti spojené se zimováním musíme zajistit my. Úvodem podotýkám, že umělé zazimování je pro želvu "násilné" a vše závisí pouze na zkušenostech a vědomostech chovatele (existuje zde větší prostor pro chyby). Celá příprava je pro želvu rovněž mnohem náročnější, osobně tedy při takovém postupu doporučuji zimovat spíš kratší dobu (např. 2 měsíce).

S přípravou na zimování začneme přibližně dva měsíce před tím, než plánujeme želvu zazimovat (přesunout do zimoviště). 

V první fázi začneme omezovat svícení v teráriu, např. o dvě hodiny týdně. Rovněž i teplotu pod výhřevnou lampou snížíme na 30 - 35 °C. V této době rovněž omezujeme potravu a častěji želvu koupeme (teplota vody = teplota v chladné části terária). V posledních dvou týdnech, než úplně vypneme světla, už želvám nepodáváme potravu vůbec. Zdá se to drastické, ale musíme si uvědomit, že pasáž tráveniny trávicím traktem želv trvá cca měsíc, tedy dvoutýdenní půst je pro vyprázdnění střev adekvátní. 

Po vypnutí veškerého osvětlení želvu přemístíme do vlhkého substrátu a umístíme na klidné temné místo (nebo přes bedýnku přehodíme látku), kde se bude teplota pohybovat řádově mezi 18 a 20 °C. Zde želvu pár dní necháme a kontrolujeme, zdali je ještě aktivní. V této fázi již želvu nekoupeme. 

Po pár dnech přemístíme bedýnku opět do nižších teplot, nyní si už můžeme dovolit teploty kolem kolem 10 - 12 °C. Zde želvu necháme minimálně týden. V této teplotě by již měla být zahrabaná a neměla by se po bedýnce příliš pohybovat. 

V poslední fázi můžeme želvu přesunout do zimoviště. Čím více teplotních mezistupňů s menšími teplotními skoky želva absolvuje, tím lépe. Doba setrvání na každém mezistupni závisí na teplotním rozdílu proti předchozímu. V nižších teplotách před přesunem do zimoviště můžeme želvu ponechat i déle.

Analogicky postupujeme při odzimování. Postupně želvu přenášíme do vyšších teplot, až se dostaneme na pokojovou teplotu, kdy želvu umístíme do terária (při vypnutém osvětlení). Při jednotlivých přesunech necháme želvu alespoň 3 - 5 dní aklimatizovat (pokud jsou výkyvy vyšší, tak i déle). V teráriu poté prvně pouštíme denní svícení, po aklimatizaci začínáme postupně svítit výhřevnou žárovkou. 

Nároky na zimoviště

Jakmile je želva zazimovaná, je čas k přesunu do zimoviště. V našich klimatických podmínkách nelze bezpečně zimovat venku, aniž bychom měli temperovanou boudu. Zimovištěm může být jakékoliv místo, které splňuje níže uvedená kritéria. Před přesunem je vhodné želvu vizuálně zkontrolovat a zvážit. 

Kritéria pro zimoviště:

• Teplota je dlouhodobě v rozmezí optima, za žádných okolností neklesá pod bod bod mrazu ani nárazově nestoupá nad 10 °C
• Vysoká vlhkost (vlhký substrát) 
• Tma
• Klid (vyrušování omezit na nezbytné minimum)
• Zamezení přístupu hlodavců a jiných škůdců (ve sklepech chránit pletivem - spící želva se neumí bránit a hlodavci ji spolehlivě dokážou zabít)

Postup zazimování a odzimování 

Obecný postup je sice základ, ale pro inspiraci nebo objasnění zde ještě napíšu, jakým způsobem jsem postupoval při zazimování a odzimování já. Každému chovateli se osvědčil trochu jiný postup a želvy podle všeho snesou i kratší proces zazimování a odzimování. Někteří chovatelé začínají topit v teráriu asi za dva týdny a želvy to evidentně zvládají, nicméně v tomto nedoporučuji nikam spěchat (pokud stav želvy nevyžaduje co nejrychlejší možné probuzení). 

Zazimování

1. Začátkem října jsem začal snižovat teploty a dobu svícení. Během prvního týdne jsem snížil teplotu pod výhřevnou lampou na teplotu lehce přes 30 °C. Redukce doby osvětlení probíhala o dvě hodiny každý týden. Želvy postupně dostávaly nižší dávky krmení a byly častěji koupané. Poslední dva týdny, během kterých byla snižována doba svícení, želvy nedostávaly krmení.

Snižování doby osvitu probíhalo až dokud nebylo nastaveno na 4 hodiny za den. 

2. Po posledním týdnu, kdy byla snižována doba svícení (poslední nastavení na 4 hod / den), bylo osvětlení úplně vypnuto. 

3. Další den byly želvy přesunuty do bedýnky s vlhkým substrátem a umístěny do místnosti, kde bylo 18 °C. Zde želvy setrvají 3 - 4 dny. 

4. Následně byla bedýnka přesunutá do sklepa, kde se teplota pohybuje kolem 12 °C. Zde želvy pobyly týden, již prakticky nebyly aktivní a byly zahrabané v substrátu. 

5. V dalším kroku byly želvy přesunuty na půdu, kde byla teplota značně ovlivňována teplotou venku. Celkem zde želvy strávily 12 dní, teploty se pohybovaly kolem 10 °C ve dne a 6 - 8 °C v noci. Poslední 3 dny se teplota vlivem horšího počasí již stabilně pohybovala kolem 4 °C.

6. Následoval přenos do zimoviště se stabilní teplotou kolem 4 °C. 

Odzimování 

1. Po dvou měsících byly želvy přesunuty do sklepa, kde v tu dobu bylo přes 10 °C. Želvy na tento přesun začaly reagovat a některé se již vyhrabaly. 

2. Po čtyřech dnech byla bedýnka přesunuta do komory s teplotou cca 16 °C. Zde jsem želvy nechal sedm dní. Většina želv již byla mírně aktivní, byly vyhrabané a měnily pozice. 

3. Poté byly želvy přesunuty na chodbu, kde již byla teplota 20 °C. Po dvou dnech již želvy aktivně lezly, takže jsem je již přesunul do terária. 

4. Následující den bylo spouštěno denní osvětlení. Po týdnu také výhřevné světlo po dobu 2 hodin denně.

5. Následně byla každé 3 - 4 dny doba svícení prodlužována o 2 hodiny.