Úvod

Pro většinu druhů suchozemských želv je chov ve venkovním výběhu doporučeníhodný. Evropské druhy lze takto chovat celoročně (na zimu se přenesou do zimoviště nebo zimují v temperované boudě), odpadá tedy nutnost vnitřní ubikace. Klima je sice u nás chladnější než v jejich domovině, ale dovedou se přizpůsobit (v závislosti na poddruhu nebo lokální formě). Ostatní druhy lze chovat venku pouze po omezenou dobu (většinou 3 - 4 nejteplejší měsíce v roce), zbytek času musí trávit ve vhodně uzpůsobených vnitřních ubikacích. V obou případech je ale nutné mít venkovní výběh vhodně postavený.

Výběr vhodného prostoru

Máme-li možnost výběru, snažíme se umístit výběh tam, kde celý den svítí slunce. Ideálním místem je v tomto ohledu mírný svah orientovaný na jih. Ne vždy si takto můžeme vybírat s ohledem na další kritéria, v každém případě by ale mělo do výběhu svítit slunce po většinu dne. 

Místo volíme také s ohledem na velikost výběhu. Čím větší prostor můžeme poskytnout, tím lépe pro želvu. U malých želv je nutné však vzít v úvahu, že želvy budeme muset ve výběhu najít (pro potřebu kontroly, vážení, při přenosu domů na podzim...), takže není rozumné stavět zbytečně velký výběh. 

Vhodné hrazení

Výběru materiálu, z jakého bude ohrada, se meze nekladou. Lze použít beton, palisády, ztracené bednění, obrubníky, dřevo, různé plasty... Méně vhodné jsou ohrádky na záhony, protože se nevyrábí v dostatečných výškách. V každém případě zdi musí být kolmé k povrchu a nesmí mít výraznější texturu. Hrazení tvořené skalkou nebo na sobě položenými kameny není vhodné - želva jej snadno přeleze. 

Výška hrazení je volena tak, aby želva neunikla plus nějaká rezerva. Počítáme s tím, že želva může vlézt na druhou, čímž je rázem o 10 cm výše. Pro želvy zelenavé postačuje hrazení o výšce 50 cm. Hrazení je nezbytné zakopat do země. Nejméně by mělo být zapuštěno 10 cm hluboko, raději však 20 cm. Zvýšenou pozornost musíme věnovat druhům želv, které rády hrabou (Agrionemys horsfieldi), tam musíme zakopat bednění ještě hlouběji. 

Pozornost dále musíme věnovat rohům. Želvy, ač se to nezdá, umí v ostrých rozích poměrně dobře šplhat a nejednou byla nevhodná konstrukce hrazení příčinou útěku. Nachází-li se takové rohy v našem výběhu, je nutné je překrýt. 

Potřeba stínu

Slunce je pro želvu důležité, aby se mohla vyhřát na "provozní" teplotu. Stejně tak je ale nezbytné, aby měla možnost zchladit se. Z toho důvodu musí být ve výběhu trvale stinná místa. Tento faktor je bezpodmínečný. Stín lze zajistit většími kameny, keříky, překrytím části výběhu, boudou (zateplené boudy jednak samy o sobě udržují nižší teploty a jednak při vhodném umístění vrhají stín) apod. 

Bouda

Ve venkovním výběhu by neměla chybět bouda. Může se jednat o zděnou boudu (součást zděného výběhu) nebo o dřevěnou. Pokud není nutné, aby odolala mrazíkům, tak není potřebné ji nikterak zateplovat. V opačném případě volíme pro izolaci aspoň 5 cm polystyrenu. Pokud má bouda sloužit jako zimoviště, je nutná silnější izolace a zabezpečení proti mrazům vytápěním. V ideálním případě je vytápění jištěno (dvojité vytápění, jištěný termostat a záložní zdroj umožňující několikahodinový provoz při výpadku elektřiny). V takovém případě je ale vhodnější investovat do zděné boudy. 

Překrytí pletivem

Pro mláďata je vhodné výběh překrýt pletivem, aby nedošlo k odnesení želvy ptákem. U dospělých želv vrchní překrytí nepoužívám. 

Odtok vody

Zejména v případech, kdy máme výběh vytvořený jako vanu se substrátem (výběhy na balkónech, terasách...), je nutné vyřešit odtok vody. Stejně tak ale musíme na vyřešení odtoku pamatovat i u výběhu, které se nachází níže než okolní terén (mírně zapuštěné výběhy, výběhy ve spodní části svahu...). Efektivním řešením je vyspádovaní výběhu a vytvoření drenáže, která přebytečnou vodu vyvede ven. 

Ostatní vybavení

Ostatní vybavení se v zásadě neliší od vybavení terária. Je nutné želvě poskytnout misku s vodou, tác (kámen) na krmení, přirozené úkryty (kameny, keříky...), sépiové kosti...