Úvod

O důležitosti vápníku v průběhu růstu želvy jsem se zmiňoval již ve článku o krmení. Jeho podstata je však natolik důležitá, že si zasluhuje vlastní článek. 

Proč je vápník tolik důležitý?

Vápník je prvek, bez kterého by se neobešel žádný živý organismus. Vápník hraje významnou roli v období růstu, kdy je nezbytný pro správný růst kostí. Želvy mají v tomto období zvlášť zvýšené nároky, jelikož součástí kostry je krunýř. Kromě vápníku však nesmíme opomínat důležitost vitamínu D, bez kterého se vápník nebude moci vstřebávat ze střeva. Nedostatek vápníku nebo vitamínu D vede ke špatné tvorbě kostí a rozvoji metabolického onemocnění kostí (někdy též označováno jako rachitida).

Stačí želvě vápník ze stravy?

Ano i ne. Odpověď záleží na úhlu pohledu. V přirozených podmínkách želvám nikdo potravu vápencem nesype (ačkoliv můžeme diskutovat vliv větrné eroze a následný spad minerálního prachu na rostliny), a přesto je potřeba vápníku pokryta pouze příjmem v potravě. V chovu v zajetí však musíme zohlednit  několik faktorů. 

První věcí je obsah vápníku v samotných rostlinách. Podloží biotopů, které osidlují běžně chované evropské druhy, bývá vápencové. Tedy i obsah vápníku v rostlinách může být vyšší. Ne, že bychom u nás neměli místa s vápencovým podložím, avšak obsah vápníku může být značně proměnný v závislosti na lokalitě sběru rostlin. 

Druhým faktorem je rychlost růstu. Hlavně želvy chované celoročně v teráriu rostou rychle i při střídmém a zdravém krmení. Takto chovaná želva může vyrůst do velikosti dospělého jedince za polovinu času, než je tomu v přírodě. Rychlejší růst ale znamená, že celkové kvantum vápníku potřebné pro vytvoření kostry se zkoncentruje do kratšího časového úseku. Tuto potřebu je nutné pak nějakým způsobem pokrývat.

Pozná želva potřebu vápníku?

Někteří chovatelé nabízejí želvě skořápky nebo sépiovou kost s tím, že želva si sama doplní minerály, které potřebuje. Trvalý přístup ke zdroji vápníku je nezpochybnitelný, je však otázkou, zdali želva potřebu vápníku pozná a cíleně si jej tak doplní z vhodných zdrojů. Určitým způsobem se nedostatky látek v organismu do chutí zcela jistě promítají. Víme, že dlouhodobý nedostatek minerálních látek a vitamínů se může projevit tzv. pikou - pojídáním předmětů bez nutriční hodnoty - kamínky, písek, hlína... Na druhou stranu tyto mechanismy nejsou dobře prozkoumány a okusování sépiové kosti by mohlo mít i jiné příčiny (instinkt?). V každém případě ale želvy sépiovou kost okusují, takže si tímto doplňují potřebu vápníku. Zdali se jedná o cílené doplnění minerálních látek nebo jen o "vedlejší efekt" je prakticky nepodstatné. 

Škodí posyp krmiva vápencem?

Podle dosavadních zjištění se u želv stravitelnost vápníku zvyšuje s jeho obsahem ve stravě. Jinými slovy, čím více vápníku ve stravě je, tím více ho želva vstřebá. Z toho plyne, že přehnaná suplementace vápníkem (v jakékoliv formě) může být škodlivá. Nesprávná suplementace tedy může vést ke vzniku zdravotních komplikací (např. se může jednat o jeden z faktorů vzniku močových kamenů). Na druhou stranu ale bylo zjištěno, že želvy jsou k předávkování vápencem odolné. Není tedy potřeba se bát uváženého posypu krmiva vápencem. 

Závěrem

Vápník je nejen pro želvy nezbytným prvkem. Jeho dodávání je nezpochybnitelné a je jen na nás, jakým způsobem to budeme provádět. Přiměřený posyp krmení vápencem i nabídka v podobě sépiové kosti jsou správnými cestami. :)