Úvod

Želva zelenavá, odborně Testudo hermanni, patří k nejvíce zastoupenému druhu želv v zájmových chovech. Jedná se o evropskou želvu, jež je nejčastěji chovanou v ČR (zejména jako "mazlíček"). 

Popis

Želva zelenavá dorůstá 15 - 25 cm (výjimečně 30 cm) a hmotnosti 0,5 - 2 kg. Velikost i hmotnost je závislá na poddruhu (lokální formě) a pohlaví. Samci bývají výrazně menší - od 15 cm a 500 g, samice mívají cca 20 cm a 1 kg. Hodnoty jsou však pouze orientační a mohou se silně lišit v závislosti na poddruhu a lokálních formách. Krunýř obsahuje kombinace odstínů černé, hnědé, zelené, žluté. Zastoupení jednotlivých barev je značně variabilní. Svým zbarvením může být na první pohled zaměněna s želvou žlutohnědou - Testudo graeca.

Mezi základní rozlišovací znaky T. hermanni a T. graeca patří:

• T. hermanni má většinou dělený nadocasní štítek (malé procento T. hermanni ale nemá)
• T. hermanni má na konci ocasu výrazný rohovinový trn (pozor, po úrazu může chybět)
• T. graeca má na stehnech trny (modifikované šupiny)

Výše dvě uvedené fotografie byly použity se svolením autorky, která nechtěla být jmenována. Tímto jí za fotografie děkuji :-).

Areál rozšíření

Jak již zaznělo v úvodu, jedná se o evropské želvy, areál jejich výskytu se tedy nachází na území Evropy. Jejich výskyt počíná na Pyrenejském poloostrově a jihu Francie, pokračuje přes Baleárské ostrovy, Korsiku a Sardínii, dále přes Itálii ke státům Balkánu a Řecku a končí evropskou částí Turecka. 

Poddruhy

V současné době jsou taxonomicky uznané dva poddruhy - T. hermanni hermanni a T. hermanni boettgeri. Poddruh hermanni je též označován za západní (osidluje západní část areálu přirozeného výskytu - Španělsko, Francie, Itálie, Korsika, Sicílie...), poddruh boettgei zaujímá zbytek. Taxonomické rozdělení na dva poddruhy není zrovna šťastné, jelikož v rámci obou poddruhů se vyskytují lokální formy, které by se rovněž daly za poddruh považovat. 

Kdysi zavedený poddruh T. hermanni hercegovinensis není současně taxonomicky uznáván. Jedná se tedy "pouze" o lokální formu poddruhu T. h. boettgeri, se kterou si je velice podobná. V angličtině nese též označení Dalmatian tortoise. Vzhledem k nešťastně řešené taxonomii želvy zelenavé však chovatelé běžně v praxi tento poddruh uznávají. 

Určení poddruhů a lokálních forem na základě morfologických znaků může být poměrně obtížná záležitost. U většiny želv v zajetí je určení takřka nemožné, jelikož se většinou jedná o křížence různých poddruhů a lokálních forem. V každém případě je určení poddruhů záležitostí odborníků a zkušených chovatelů. 

Výše zmíněné těžkosti v určování poddruhů u želv chovaných v zajetí jsou mimo jiné způsobeny křížením různých lokálních forem jednoho poddruhu, či dokonce křížením poddruhů vzájemně. Přímé křížení poddruhů by se rozhodně nemělo v žádném chovu praktikovat. Nicméně bohužel v dobách, kdy se plazi začínali chovat, se poddruhy nebo lokální formy nijak neřešily. Dá se tedy říct, že aktuálně chované želvy, které jsou již několikátou generací odchovanou v zajetí, jsou většinou hybridi různých lokálních forem či poddruhů. Chov "čistokrevných" poddruhů je vzácnost. Týká se to zejména poddruhu hermanni, který je považován za vzácnější a i mláďata se prodávají za vyšší cenu. Bohužel není nečasté, že chovatel deklaruje poddruh hermanni avšak ve skutečnosti se jedná o hybrida. V mnoha případech prodejce o této skutečnosti bohužel dobře ví.

Typické fenotypové znaky T. h. hermanni:

• Želva je celkově menší a tmavší. Želvy mají oválný tvar (i samci)
• Zlatavě žlutý krunýř obsahuje sytě černé vzorování. Jiné barvy se nevyskytují.
• Skvrny na plastronu se slévají ve dva sytě černé pásy kolem středního švu
• Šev mezi femorálními štítky je výrazně širší než šev mezi pektorálními štítky
• Na hlavě se nachází žlutá skvrna - nemusí být vždy (individualita jedince, věk)
• Kresba na posledním vertebrálním štítku připomíná klíčovou dírku (může být i u T.h.b., ale zde je výrazně širší nebo se neutváří tak přesně)
• Nadocasní štítek je vždy dělený

Typické fenotypové znaky T. h. boettgeri:

• Želva bývá větší a světlejší (ovlivňuje individualita jedince a lokální forma)
• Krunýř nabývá mnoha odstínů barev (žlutá, zelená, hnědá, černá...), žlutá nedosahuje takové sytosti jako u T.h.h. (není zlatavě žlutá)
• Skvrny na plastronu nejsou tak tmavé a jednolité 
• Šev mezi pektorálními štítky je značně širší než mezi femorálními (tento znak není tak jednoznačný jako u T.h.h)
• Absence žluté skvrny za okem (může být u mláďat, ale není tak sytá a časem mizí)
• Nadocasní štítek nemusí být vždy dělený (většinou ale je)

Chování

Želvy zelenavé osidlují areál s porostem zejména různých keřů, které poskytují stín i možnosti potravy. Aktivní jsou zejména brzy ráno nebo pozdě odpoledne a večer při východu, respektive západu slunce. Právě v tuto dobu slunce tolik nepálí a poskytuje želvám optimální teplotní podmínky. Přes poledne jsou želvy schované ve stínu až polostínu. Ač se to na první pohled nezdá, jejich zbarvení jim umožňuje splynout s prostředím (poznal každý, kdo někdy hledal mládě v trávě). V zimním období přežívají nepřízeň podmínek hibernací. Hibernace není podmínkou pro život želvy, jedná se pouze o nástroj přežití období špatných klimatických podmínek a nedostatku potravy. V průběhu evoluce se však tento aspekt stal přirozenou součástí biorytmu evropských želv a je nezbytný ke stimulaci páření a rozmnožování. Mimoto dlouhodobá absence vede ke snížení kvality a délky života zimujících druhů želv. Hibernace trvá různě dlouho podle oblasti výskytu a může být i přerušovaná (zejména západní oblasti). 

V ustálených chovných skupinách želvy fungují dobře a vzájemně se nenapadají. Problém může nastat u dvou a více samců na malém prostoru, kdy zpravidla dochází k potyčkám a jediným možným řešením je oddělení jedinců od sebe. Stejná situace může nastat ve skupinách s převahou samců nad samicemi, kdy budou samice neúměrně obtěžovány. Zasahuje zde ale i nátura chovaných jedinců a chovné podmínky (rozloha výběhu, úkryty...). V chovné skupině by měly převažovat samice (2 - 3 samice na 1 samce). Na druhou stranu nemohou samice převažovat enormním způsobem, pak by samci nestíhali kopulovat se všemi samicemi a ty by následně snášely vyšší počet neoplozených vajec. 

Chov v zajetí

Ryze venkovní chov

Nejméně náročný je ryze venkovní chov se zimováním. Potřebujeme pouze venkovní výběh se zateplenou a případně temperovanou boudou proti mrazům. Želvy zde tráví veškerý svůj čas a to až do doby, kdy se samy přirozeně vlivem klimatických změn uloží k zimnímu spánku. V tento okamžik (většinou konec listopadu až začátek prosince) jsou přeneseny do zimoviště, kde stráví zimu. Na jaře, když jsou teploty opět příznivé (většinou první polovina března), se želvy přenesou opět do boudy, kde se samy odzimují. Chovatel ve venkovním výběhu pouze zajišťuje, vodu, potravu, úklid a kontrolu želv. Tento typ chovu je často chovateli označován za nejvhodnější možný. Dle mého názoru to nejde paušalizovat a i ryze venkovní chov má řadu nedostatků.

Podstatnou výhodou venkovního chovu jsou relativně přirozené podmínky. Ve srovnání s podmínkami v teráriu jsou venkovní nejpodobnější podmínkám přirozeného prostředí (denní cykly, počasí, světlo...). Na druhou stranu je nutné mít na paměti, že želva zelenavá pochází z jihu Evropy, kde je značně odlišné klima (kratší a mírnější zimy, delší a teplejší léto, teplejší jaro...). Právě tyto rozdíly značně limitují ryze venkovní chov v našich podmínkách. Některé želvy mohou být na naše klima relativně navyklé, jiné mohou stagnovat i na vrcholu léta. Rovněž je zde i silná závislost na aktuálním klimatu. Sejde-li se několik "špatných" let po sobě, řada želv to prostě nevydrží. 

Kombinovaný chov (terárium + venkovní výběh)

Kombinovaný chov je určitým kompromisem mezi ryze venkovním a ryze vnitřním chovem. Je vhodný pro ty, kteří mohou želvám dopřát venkovní výběh, avšak nechtějí nebo nemohou želvu zimovat. Stejně tak se to týká želv, které zimují pouze část zimy. 

Želvy, které jsou chovány kombinovaným způsobem, tráví druhou polovinu jara, léto a první polovinu podzimu ve venkovním výběhu a zbytek roku pak ve vnitřním zařízení. Venkovní výběh se svým zařízením v podstatě neliší od výběhu určeného k celoročnímu chovu, avšak na boudu nejsou v tomto případě kladeny takové nároky (nemusí být zateplená ani chráněna proti mrazíkům). Želvy jsou na podzim (září - říjen) přeneseny do vnitřního výběhu, kde se jim začíná postupně svítit a topit. Postupným zvyšováním teplot se zvyšuje i jejich aktivita. Na jaře pak musí dojít k přesně opačnému postupu, kdy snižováním průměrných teplot v teráriu přivykáme želvu na podmínky venku. Na jaře, když jsou teploty příznivé (zpravidla polovina května, po třech zmrzlých), želvy přesuneme ven.

Přesuny domů a ven je nutné načasovat s ohledem na aktuální počasí. Při přesunu ven by měly být noční teploty kolem 10 °C a výše. Naopak domů přesouváme želvy, když na předpovědi pár dní dopředu vidíme, že denní teplota padá pod 15 °C bez vidiny oteplení (orientační hodnoty).

V případě zkráceného zimován se želvy nechají přirozeně venku usnout stejným způsobem jako při ryze venkovním chovu. Po určité době je však chovatel uměle probouzí a pokračuje chovem v teráriu do doby, kdy bude možné želvy přesunout ven. 

Chov v teráriu

Chov ryze v domácím prostředí má celou řadu odpůrců a mám pro to jisté pochopení. Ze spektra zde nabízených typů chovů se jedná o nejméně vhodnou variantu, stále se však jedná o chov, který alespoň částečně zajišťuje želvě nutné podmínky (na rozdíl od "chovů" realizovaných v bytě na podlaze). I želvy chované v teráriu lze uměle zazimovat a částečně tak dodržet přirozený biorytmus (pozn. umělé zazimování je náročný proces vhodný pro zkušené chovatele, vizte v článku o zimování). 

Celoročně terarijní chov bez zimování se dá sice zvládnout za určitých podmínek taky (vizte celoroční chov v teráriu), ale často se to negativně projeví na kvalitě a délce života jedince. Zejména dlouhodobá absence zimování se na želvách negativně projevuje. Byť se nejedná o nutnou podmínku pro život želvy, evolučně už je zimování jeho součástí. 

Chov v domácích podmínkách je nejnáročnější, jak finančně, tak chovatelsky. Chovatel zde musí uměle zajišťovat veškeré aspekty chovu (UV záření, vhodný teplotní gradient...). Držet želvu celoročně ve stejných podmínkách je nevhodné a mělo by docházet ke změnám v tepelném a světelném režimu, pokud ne k pravidelnému ročnímu cyklu včetně zimování. Mimo změn v teplotních podmínkách nesmíme zapomínat na vhodné krmení v přiměřeném množství. Nezimovaná želva má možnost 365 dní v roce přijímat potravu a neomezeně růst. Nevhodná potrava v neomezeném množství tento problém ještě umocňuje. 

Vybavení terária

Chovný prostor je vystlán vhodným substrátem. Mláďata jsou velmi náchylná na vysušení, z toho důvodu je chováme na mokrém substrátu (hobliny). U větších želv přecházíme na přirozenější substráty (nejlépe hlinitopísčitá směs). Chladnou část terária vybavíme plochým kamenem, na který zároveň předkládáme krmení. Mezi nevhodné substráty patří samostatný písek, kočkolit, dřevěné štěpky, rašelina... Vrstva substrátu je minimálně 5 cm, lépe 10 cm (u dospělých více). Vždy alespoň na jednom místě v takové vrstvě, aby se želva mohla zahrabat.

Více o chovných zařízeních a jejich vybavení zde:

• Typy chovných zařízení
• Vybavení chovných zařízení
• Osvětlení
• Údržba terária 

Teploty a vlhkost

Ve vnitřním chovném prostoru je nezbytné zajistit gradient teplot tak, aby želva mohla efektivně regulovat svou teplotu. Terárium je rozčleněno na dvě části - chladnou a teplou. V teplé části se nachází tepelný zdroj (a zdroj UVB). Teplota pod zdrojem se v době aktivního období (pokud není potřeba omezeného režimu např. z důvodu přípravy na zimování, přípravy před přesunem ven...) pohybuje okolo 40 - 45 °C. V chladné části se pak teplota pohybuje mezi 20 a 25 °C. Gradient teplot je rovnoměrný, tzn. od nejvyšší teploty (zdroj tepla) se pozvolně snižuje až na nejnižší hodnotu v chladné části v nejvzdálenějším bodě od zdroje tepla. Noční pokles teploty je žádoucí a nejsou problém ani poklesy pod 20 °C.

Vlhkost je další a někdy podceňovaný aspekt. Zejména mláďata jsou náchylná na vysušení, proto je chováme na velmi nasákavých substrátech (hobliny). Pomoci může vyšší vrstva substrátu (lampa vysušuje povrch, ale želva se může zahrabat do spodních částí, které se udrží vlhké). Substrát se u mláďat udržuje vlhký. Samotné porosení často nestačí, takže je potřeba substrát občas prolít větším množstvím vody (osvědčila se mi dětská konvička). 

• Teploty

Krmení

Evropské druhy želv jsou striktní býložravci. Jakákoliv živočišná složka není přípustná. I striktně býložravé želvy mohou v přírodě (nebo ve venkovním výběhu) občas samy od sebe sníst i něco živočišného (plži, žížaly, eventuálně hmyz...), avšak vzhledem k celkově tvrdým podmínkám (útlumy vlivem počasí, hibernace...) to nezpůsobí škodu. Chov v teráriu se diametrálně odlišuje (každodenně vhodné podmínky) a krmení živočišnou složkou je nepřípustné. Podávání živočišné složky býložravým plazům vede k rozvoji metabolického onemocnění kostí, dny, selhání ledvin...

Krmivem první volby v letních měsících jsou květy i listy pampelišek, jetel a jitrocel. Pampeliška by měla dominovat a celkově tato směs tvoří 80 - 90 % krmné dávky. Je ovšem přínosné doplňovat krmení o celou škálu lučních bylin (hluchavky, kopřivy, bodláky, ptačinec... Použít jde obecně všechno nejedovaté). Zkusit můžeme i listy jahodníku, ostružiníku nebo ibišek. 

Ovoce a zeleninu lze podat pouze jako doplněk a já osobně podávám pouze sezónně a nanejvýš jednou měsíčně. S úspěchem lze podat vodní meloun, jahodu, broskev, meruňku, jablko... Navýšení příjmu energeticky bohatého krmení (ovoce) je žádoucí u želv před zimováním, jejichž organismus v tomto období střádá zásoby (konec léta, začátek podzimu).  

V zimních měsících nebo časně na jaře, kdy nejsou planě rostoucí byliny ještě k dispozici, tvoří hlavní podíl krmné dávky čínské zelí. Vhodná je i čekanka, avšak dostupnost a cena je méně příznivá než u čínského zelí. Velmi vhodné je krmnou dávku obohatit o luční tříděné seno. Doplnit lze římským salátem, rukolou nebo polníčkem, listy květáku nebo kedlubny... Někteří chovatelé si přes zimu v truhlíku pěstují pampelišky a jiné byliny. Produkce nebude v zimě asi velká, nicméně pro obohacení zimní krmné směsi je to výhodné.

Naprosto nevhodným krmením je hlávkový salát, rajče, jakékoliv citrusy a obecně ovoce, se kterým se želvy nemohou ve svém přirozeném prostředí setkat. Za zbytečné a nevhodné považuji také používaní granulí, přestože jsou některé určené pro suchozemské želvy. Ačkoliv výrobci často deklarují použití pro suchozemské želvy, jejich reálné složení tomu mnohdy neodpovídá. Jediné granule, které je možné podávat, jsou pelety ze sušených rostlin (de facto granulované seno). 

Želvy ve venkovním výběhu je možné krmit bez omezení. Je možné některé dny želvu nekrmit a nechat ji, aby spásala přirozeně rostoucí trávu. V teráriu je nutné množství krmení věnovat pozornost. Neomezené krmení vede často k obezitě a jiným zdravotním problémům (společně s jinými faktory prostředí). Na druhou stranu až přehnané omezování vedoucí k retardaci růstu rovněž není fyziologické. Chovatel si musí sám odzkoušet množství a schéma krmení, které bude aplikovat. Není vhodné krmit vícekrát denně (tzn. dávat želvě plnou dávku krmení ráno a odpoledne ještě na chuť, protože smutně kouká. Lze ale celodenní dávku rozdělit do více menších částí). U želv, které potřebují radikálněji omezit krmení (příliš velké přírůstky) lze klidně krmení jednou nebo dvakrát týdně vynechat. 

Minerální a vitamínové doplňky stravy

Používání minerálních doplňků je u želv nutností, aby byl zachován správný růst krunýře. Součástí terárií i výběhů by měly být volně poházené sépiové kosti. Želvy je využívají jednak jako zdroj především vápníku, jednak pro obrušování rohoviny čelistí. 

Suplementace minerálů a vitamínů s potravou je vhodná zejména u želv se zvýšenými nároky metabolismu (mláďata, samice před snášením). Letní krmení je docela pestré a bohaté, takže používání vitamínových doplňků není nutné. V zimním období je předkládaná potrava na minerály a vitamíny chudší (v mnoha případech výrazně chudší), a proto je používaní vhodných doplňků ve vhodném množství odůvodněné.

V každém případě je však potřeba si při požívání těchto doplňků dávat pozor. Často obsahují vitamíny rozpustné v tucích, kterými lze předávkovat (zejména rizikový je této oblasti vitamín D) a následky mohou být fatální. Při používání je proto důležité znát přesné složení použitého přípravku a dodržet jeho doporučené dávkování (méně je v tomto případě více). Ze stejného důvodu důrazně varuji před používáním přípravků typu Combinal AD3, Kombisol AD3 apod., které obsahují obrovské množství vitamínů A i D, což vylučuje jejich použití pro běžné doplnění vitamínů (nelze odhadnout vhodnou dávku a i chyba o jednu kapku může způsobit u malé želvy fatální otravu).

• Krmení
• Granule pro želvy
• Vápník a želvy

Pohlavní dimorfismus

Tak jak je u želv zvykem, pohlavní dimorfismus je patrný u dospívajících a dospělých želv. U mláďat je určení pohlaví na základě vnějších morfologických znaků nemožné. Určovat pohlaví se dá u želv zelenavých od velikosti 9 - 10 cm, avšak ani zde ještě nebude verdikt stoprocentní.

U želv se vyskytuje tzv. TSD (temperature-dependent sex determination - pohlaví určené teplotou). Teplota inkubace v určité fázi vývoje ovlivní pohlaví jedince. V případě želv zelenavých je mezní teplota 31,5 °C (při této je poměr obou pohlaví 1 : 1). Zvýšení teploty nad mezní teplotu zvyšuje pravděpodobnost na samičí pohlaví, naopak snížení pod mezní hranici zvyšuje zastoupení samců (teploty 30 °C a nižší generují 100 % samců).

Jedním z hlavních morfologických znaků je velikost těla. U želv zelenavých dosahují samci asi o 30 procent menšího vzrůstu než samice. Tento znak lze ale hodnotit až u dospělých želv a je zatížen určitou mírou individuality jedince (samice menšího vzrůstu vs. samec rekordních rozměrů). Na velikost má pochopitelně vliv i poddruh a lokální forma.

Dalším určujícím morfologickým znakem je velikost a tvar ocasu. Samci mají v ocasu uschován penis, takže mají ocas mnohem delší a stáčející se podél zadní části těla, přičemž špička ocasu směřuje až k pánevní končetině. Ocas je také celkově silnější a kloakální otvor se nachází dále od báze (na obr. níže označeno šipkou).  Naproti tomu samice mají ocas menší a nevýrazný. Kloakální otvor se nachází blízko těla. 

Další odlišnosti se nalézají ve tvaru krunýře, avšak tyto nejsou vždy určující. Mezi ně patří celkový tvar análních štítků, tvar plastronu (samci, aby bylo usnadněno lezení na samici, mají plastron mírně konkávní, samice zpravidla rovný).

Ilustrace rozdílného tvaru análních štítků podle pohlaví. U samců je nápadné širší rozevření ve tvaru V, u samic svírají užší úhel, někdy svírají tvar písmene U. 

U želv zelenavých nacházíme rozdíl i ve tvaru karapaxu, kdy samci jej mají  plošší a v přední části se výrazněji zužuje. U samic je karapax klenutější a v přední části nedochází k takovému zúžení. 

Ilustrace rozdílného tvaru krunýře podle pohlaví. U samců je patrné zúžení přední části krunýře. Horní pohled.

• Pohlavní dimorfismus

Právní ochrana

Želvy zelenavé jsou řazeny do přílohy CITES II, EU A. Při jejich koupi od chovatele tedy musíme obdržet platný registrační list a výjimku ze zákazu obchodní činnosti. Oba doklady se poté předkládají při registraci nového majitele na odboru životního prostředí a zemědělství příslušného krajského úřadu podle vaší spádové oblasti.

Při vlastnictví dvou a více kusů je rovněž chovatel povinován vést chovnou knihu.

• Legislativa v chovu želv