Úvod

Vzhledem k tomu, že je želva v trvalém kontaktu se substrátem, jsou tyto velmi důležitým aspektem. Substráty jsou mnohdy palčivým tématem v diskuzích chovatelů. Pokusím se nejpoužívanější substráty popsat a připsat svůj názor. S řadou substrátů mám osobní zkušenost. 

Hobliny

Měkké bezprašné hobliny jsou často využívané jako podklad pro mláďata. Současně používám hobliny pro mláďata i já a ze všech vyzkoušených substrátů je shledávám jako nejvhodnější. Hobliny po nasáknutí udržují vysokou vlhkost, což je především pro mláďata do jednoho roku klíčové. Jsou měkké, takže se v nich mládě musí "brodit", čímž se jednak předchází vysoušení krunýře, jednak se zvyšuje energetický výdej, kterého mají želvy v teráriu jinak pramálo. 

Za nejvhodnější pokládám hobliny pro koně Happy horse VOLUME (nyní černý obal, kdysi žlutý). Jsou měkké, výborně nasákavé, nepráší, neobsahují žádné příměsi. Vzhledem k velikosti balení jsou výhodné i z ekonomického hlediska. Pochopitelně však lze použit i hobliny jiných výrobců, budou-li splňovat požadavky.

Mokré hobliny však mají i poměrně podstatnou nevýhodu. Poměrně rychle se v nich množí bakterie a kvasinky, což je samozřejmě podpořeno vysokou vlhkostí a teplem. Je tedy nezbytné je pravidelně měnit. Ideální je výměna jednou týdně, v případě potřeby častěji. Na druhou stranu v ostatních substrátech se pochopitelně mikroorganismy také množí a častá výměna hoblin může naopak znamenat zlepšení hygienických podmínek chovu (oproti lignocelu, který někteří chovatelé nechávají klidně půl roku). 

Hlína

Hlína je nejpřirozenější podklad pro většinu terestriálních želv (zejména rody Testudo, Agrionemys, Stigmochelys, Centrochelys a další).

Samostatné použití hlíny není příliš vhodné zejména kvůli její tendenci se rozbahnit i při polití malým množstvím vody. Přidání písku (tzn. vytvoření hlinitopísčité směsi) tento problém zmírní, ale přesto je vrstva zeminy v teráriu poměrně malá a bez možnosti odtoku vody do hlubších vrstev jako v přírodě. Je tedy nutné naučit se odhadovat míru vlhčení tak, aby se zemina příliš nerozbahnila.  Poměr hlíny a písku se každému osvědčil jiný, avšak zpravidla je to 1 : 3 až 1 : 1 (písek : hlína). Zejména to závisí na kvalitě zeminy. Osobně se mi osvědčil poměr 1 : 1,5 až 1 : 2, ale vždy je nutno si s poměrem pohrát tak, aby výsledná konzistence byla "tak akorát".  

Hlinitopísčitá směs není schopna udržovat vysokou vlhkost, z těchto důvodů je její použití nevhodné pro mláďata.

Menší potřebu hlíny můžeme pohodlně pokrýt sběrem z krtinců. Větší množství tříděné ornice se dá levně zakoupit v některých stavebninách. Samotná hlína se bohužel neprodává pytlovaná v malém množství, a tak může být její shánění paradoxně problém. 

Lignocel

S lignocelem mám nejdelší zkušenost. Před lety jsem na něm začínal a v zásadě s ním mám dobré zkušenosti, ale samozřejmě se nejedná o univerzální substrát pro všechny želvy. I lignocel má nevýhody.

Lignocel je v podstatě drcené kokosové vlákno a prodává se v dehydrované a lisované formě (cihly). Před použitím se nechá nasáknout a rozpadnout ve vodě. Samotný lignocel je málo hutný, takže se před použitím míchá s pískem (nejčastěji v poměru 1 : 3 až 1 : 2 ve prospěch lignocelu). V současné době lze koupit již čistý lignocel v pytlované formě (tzn. připraven k přímému použití) nebo ve směsích s pískem či jinými substráty. 

Lignocel má výbornou nasákavost, takže se hodí pro pralesní druhy. Případně lze použít jako příměs např. do hlinitopísčité směsi (ale nemám s tím zkušenost). Použití u mláďat (ve vztahu k vysokému nároku na vlhkost) je diskutabilní. Tři mláďata jsem kdysi měl na terarijním substrátu (lignocel společně s pH neutrální rašelinou a pískem) a časem se u nich začala vysušovat rohovina krunýře. Pravděpodobně se jednalo o důsledek kombinace několika vlivů (vč. nevhodně voleného výkonu a typu UV výbojky) a nedá se určit, jak moc výraznou roli v tom hrál substrát. Každopádně u dalších mláďat (mokré hobliny a jiná kompozice osvětlení) se tento problém již neobjevil.

Určitě musím zmínit fakt, že lignocel u některých plazů způsobuje obstrukce střev, které mohou mít fatální dopad. Poměrně dobře je tento problém znám u ještěrů, nicméně z těchto důvodů jej často chovatelé nedoporučují ani u želv. Osobně jsem se nesetkal s tím, že by lignocel ucpal střevo u želvy nebo způsobil jiný problém. Kdysi jsem dokonce na toto téma psal řadě chovatelů, kteří se s tímto rovněž nesetkali. Na druhou stranu lignocel často obsahuje pevná a ostrá vlákna, která by při pozření potíže způsobit mohla (zvlášť u mláďat). Další nepříjemností je vysoká přilnavost substrátu. Ulpívá na všem - na želvě, na krmení... To jednak zvyšuje pravděpodobnost jeho pozření, ale rovněž se také může dostat do očí nebo přirozených tělních otvorů a dráždit. 

Na základě výše popsaného nedoporučuji používání lignocelu u mláďat (minimálně z důvodu předběžné opatrnosti). Byť jsem sám tento substrát používal i u mláďat a nic se nestalo, skutečně to po racionální úvaze nemohu doporučit. Použití bych tedy omezil pro dospělé želvy z vlhkých tropů.

Rašelina

Rašelina umí dobře držet vlhkost a může být využita jako součást substrátu pro pralesní druhy. Problémem může být její kyselé pH, avšak to se odvíjí od typu rašeliny. Bílá rašelina nemá pH až tolik kyselé, případně se dá přílišná kyselost upravit přidáním dolomitu nebo vápence. Samotná rašelina nemá v chovu želv příliš velké uplatnění, ale může se hodit jako jedna z ingrediencí substrátu pro pralesní druhy. 

Lesní hrabanka (listovka)

Hrabanku je možné připravit kompostováním spadaného listí, nebo v lese pod listnatými stromy (ale z lesa se bez dovolení nesmí odebírat). Je možné ji použít jako alternativu k lignocelu, avšak nelze ji dobře skladovat. Hrabanka je zřejmě nejpřirozenější substrát pro pralesní druhy želv. Pro zvýšení hutnosti lze rovněž míchat s pískem. 

Trs trávy

Drny trávy různě rozmístěné v teráriu mohou tvořit vhodný estetický doplněk, ale zároveň je mohou želvy okusovat. Zpravidla nejsou trsy používané jako samotný substrát.

Ploché kameny

Ploché kameny je vhodné používat pro předkládání potravy. Jednak se snadno udržují čisté, jednak si želva o ně může obrušovat drápy. Kameny jsou umístěné v chladné části terária, nikdy neumisťujeme kámen pod výhřevný zdroj.

Písek

Písek samotný je ze všech zde uvedených substrátů nevhodný a hodí se jen do směsí. Písek není schopen držet vlhkost, při přelití se rozbahní a lepí. Želva ho následně pozře s potravou. Pokud písek vyschne, vytvoří pevnou krustu, která práší. 

Jako příměs do substrátu se nejlépe hodí obyčejný kopaný písek, není potřeba používat speciální pro terária. 

Tip

V substrátu se časem mohou začít množit drobné mušky. Nastane-li tento stav, nepomůže nic jiného, než kompletní výměna. Předejít se této situaci dá alkalizací substrátu vápencem nebo dolomitem. Dolomit přidávám do substrátu při přípravě a mušky se od té doby neobjevily (nepřidává se do hoblin).