Úvod

Želvy se řadí mezi vejcorodé (oviparní) živočichy. Mláďata se líhnou plně soběstačná, nepotřebuji tedy péči rodičů. Rovněž vývoj ve vejci probíhá bez součinnosti rodičů, starosti matky tedy končí nakladením vajec. 

Kdy bude želva snášet 

Pohlavní dospělost u želv je velmi relativní a nelze přesně říct, kdy bude samice připravená snášet. Odpověď tedy zní: "až to bude, tak to bude." U evropských želv můžeme první snůšku očekávat nejdříve ve velikosti od 13 cm a hmotnosti od 400 g. Věkově se pohybujeme zpravidla v horizontu 5 - 10 let. Ovlivňuje to však celá řada faktorů (včetně individuality). 

Příprava před snášením

Želva pozná, že přichází čas snášení a náležitě se na to připravuje. Želva potřebuje spoustu stavebních látek pro tvorbu vajec, takže je v tomto období nebývale žravá. Kromě předkládané potravy požírá i podloží, kamínky... Tímto způsobem si doplňuje minerály pro tvorbu skořápky. Zvlášť v tomto období musíme tedy želvám poskytnout dostatečný přísun vápníku (posyp krmiva vápencem, drcené skořápky, sépiové kosti...). 

Kormě toho je želva před kladením výrazně akčnější. Pobíhá po výběhu, rozhrnuje zem a očichává ji... V pozdějších fázích může vyhrabávat jamky bez toho, aby do nich něco nakladla. Všechny tyto úkony provádí samice v zájmu najít nejvhodnější místo pro vývoj zárodků a plodů.

Ideální místo ke snášení

Zcela ideální místo nejde definovat, vše záleží na uvážení samice. Někdy to dokonce mohou být místa pro chovatele až nesmyslná... Výběr místa probíhá zejména na základě teplotních poměrů, protože pro správný vývoj je nutná určitá teplota. Můžeme tedy říct, že predilekční místa jsou taková, kde se udržuje vyšší teplota oproti okolí (skleníky, místa u kamenů nebo betonových zídek, které akumulují teplo...). Jak jsem již ale zmínil, nelze se touto poučkou řídit 100%. Můžeme se ale pokusit želvám na těchto místech vytvořit kladiště, kde budeme udržovat kyprou půdu.

Dalším faktorem je tvrdost podloží. Želva si umí poradit i s poměrně ztvrdlou zeminou. V případě potřeby si může nabrat přes kloaku vodu a vypuštěním zvlhčit příslušné místo a pomoci si při hrabání. Pokud je však zemina ztvrdlá na kámen, nemusí se samici hrabání podařit. V krajním případě může želva vypudit vejce volně do prostoru. Z těchto důvodů je vhodné vytvořit ve výběhu kladiště s kyprou půdou.

Čas snášení

Evropské druhy želv chované ve venkovním výběhu snáší na jaře. První snůšky zpravidla nebývají dříve než začátkem května, koncem června pak želvy přestávají snášet. Druhá a případně třetí snáška následuje 20 - 30 dní po první, resp. druhé. Vlastní snášení pak probíhá většinou za slunečných dnů v dopoledních hodinách nebo pak až k večeru. 

Želvy chované v teráriu mohou snášet po celý rok kdykoli během dne. Závisí to pochopitelně na požadavcích konkrétního druhu.

Vlastní kladení

Vlastní kladení začíná vyhloubením jamky hruškovitého tvaru. Následně želva začíná postupně vypuzovat vejce a ukládat je do jamky. Jakmile uloží poslední vejce, jamku důkladně zahrabe. Celý tento proces probíhá prací zadních končetin a trvá 1 - 2 hodiny. Želva dokáže místo velmi dobře zamaskovat. 

Změny podmínek a vliv na snášení

Želvy jsou velmi konzervativní a každou změnu těžce nesou. Zvláště u nákupu dospělých samic se pak setkáváme s tím, že želva nesnáší, což je většinou v rozporu s očekáváním chovatele. Bohužel s tímto chovatel neudělá vůbec nic. Některým želvám to problém nedělá a snesou měsíc po koupi, jiným to může trvat několik let. 

Dozorování samic

Samice po nakladení vajec dovede místo velmi dobře zamaskovat. Přijdeme-li pozdě, je na větším prostoru jen malá šance, že bychom místo našli. Je nezbytné výběhům v inkriminovaném období věnovat zvýšenou pozornost. Pokud si chovatel takovou pozornost nemůže dovolit (z časových důvodů - málokdo může být dva měsíce v roce denně v dopoledních hodinách doma), lze zajistit kontrolu např. pomocí kamerových systémů.