Úvod

Posuzování zdravotního stavu je věc, která by neměla být nikdy opomíjena. Už při nákupu želvy je v zájmu začínajícího chovatele, aby si pečlivě prověřil stav želvy. Ani po nákupu však tato kapitola nekončí, jelikož stav a kondici želvy je vhodné hodnotit průběžně.

Jak často posuzovat

Na otázku, jak často posuzovat zdravotní stav a kondici želv, neexistuje jednoznačná odpověď. Svým způsobem je vhodné kontrolu provádět denně. Při úkonech v teráriu je dobré vizuálně zhodnotit stav želv, zkontrolovat, zdali ráno všechny vylezly... Prostá vizuální kontrola nám může leccos napovědět o zdravotním stavu, avšak nikdy nevyvozujeme závěry z jednodenního pozorování želvy! 

Na co se zaměřit

1. Chování želvy

O chování jsem se nepřímo zmínil již v úvodní části. Želva by měla být v období aktivity aktivní, přijímat potravu... Pokud to nedělá a je někde zalezlá, může to znamenat problém. Jak už jsem se ale zmínil, i želvy si chtějí někdy odpočinout a to, že želva jeden den ignoruje vše kolem sebe neznamená, že je nemocná (posouzení je subjektivní a záleží na tom, jak dobře své chovance známe).

Další věcí je chování želvy při manipulaci. Manipulaci želvy obvykle nesnáší, takže podle toho náležitě reagují. Některé se mohou kompletně zatáhnout do krunýře, kdy ještě funěním dají najevo, že se jim toto jednání nelíbí. Jiné želvy, zejména zvyklé na lidskou přítomnost, se snaží vyprostit zapřením končetin o naší ruku nebo trhavými pohyby hlavy a končetin. V každém případě ale zdravá želva na manipulaci reaguje. Slabé reakce (nebo jejich absence) mohou poukazovat na nemoc. Na manipulaci reagují i zimující želvy. Samozřejmě jsou v tomto případě reakce mírné a pomalejší, ale vždy je lze vybavit (pohyb po štípnutí do nohy, zatáhnutí hlouběji do krunýře při zvednutí...). 

2. Hmotnost

Neexistuje žádná tabulka, která by stanovila, kolik má želva v určité velikosti vážit. Rozdíly mezi stejně starými želvami mohou být markantní, přesto však mohou být obě želvy zdravé. Pro chovatele želv jsou důležité dva faktory - hmotnost vzhledem k objemu želvy a vývoj hmotnosti.

Hmotnost vzhledem k objemu zní sice vědecky, ale ve skutečnosti se jedná o pouhý odhad váhy při uchopení želvy do ruky. Pokud želva působí jako prázdná schránka (někdy přirovnáváno tomu, jako bych držel prázdnou misku), je pravděpodobně něco v nepořádku (dehydratace, špatné podmínky...). Někteří autoři udávají, že želva by měla vážit přibližně stejně, jako stejně velký valounek. I pokud se nám zdá želva na svou velikost příliš těžká, může to znamenat problém (zadržování tekutin, neschopnost vyprázdnění, zadržená snůška...). V každém případě je takové orientační zhodnocení hodně závislé na zkušenosti a může být ovlivněno celou řadou faktorů (želva před kladením je těžší, želva vyprazdňující trávicí trakt před zimováním zase lehčí...).

Snadněji uchopitelný parametr je vývoj hmotnosti. Želvu v pravidelných intervalech vážíme a údaj porovnáváme s předchozími. Mladá želva v dobré kondici přibírá, dospělá želva si svou hmotnost drží. Výkyvy mezi dvěma hodnotami by neměly být výrazné, nicméně v určitých situacích lze větší odchylky zaznamenat. Běžně při přesunu želv ven dochází k mírnému poklesu hmotnosti (pokles teplot a snížená aktivita), hmotnost se ztrácí i po vykladení samice, po vyprázdnění trávicího traktu před zimováním... Z těchto důvodů není ani tak podstatný samotný rozdíl mezi dvěma hodnotami, ale jeho správná interpretace (hodnotíme spíš trend posledních několika hodnot, hodnotíme společně se stavem a kondicí želv...). Pro přesnější údaje je vhodné si pro vážení stanovit určitou rutinu (např. vždy před krmením, vždy v určitou denní hodinu...). Můžeme tím vyloučit faktory, které hmotnost ovlivňují a mohly by nám komplikovat interpretaci údajů. 

Obecně se za přijatelné považují ztráty do 10 % původní hmotnosti. Platí to zejména u zimujících želv. Není to ale žádné dogma, vždy je nutno k tomu přistupovat komplexně. Pokud např. zimující želva v průběhu prvního měsíce zimování zhubla 8 %, nemá smysl dál s probuzením čekat. 

3. Krunýř

Zdravá želva má krunýř pevný ve všech částech. Tolerovat lze ještě mírné pružení v břišní oblasti. Měkký a poddajný krunýř, do kterého se při tlaku boří prsty, je jasný ukazatel nemoci. U mláďat je krunýř ještě pružný, v žádném případě se ale do něj prsty neboří. Mláďata starší jednoho roku již mají krunýř poměrně tvrdý.

Zdravý krunýř samozřejmě neobsahuje mechanické rány, deformace (ať už růstové nebo v důsledku prodělaného zranění), plísně...

4. Kůže

Na kůži bychom neměli nacházet žádné zranění, skvrny, bouličky, roztoče... Mějme na paměti, že želva je plaz, a tak se stará kůže svléká. U želv k tomu dochází odlupováním v cárech. Tento jev je naprosto fyziologický. 

5. Přirozené tělní otvory, sliznice

Z přirozených tělních otvorů (ústa, nozdry, kloaka) nevytékají žádné výtoky a jejich okolí je čisté. Přístupné sliznice (s trochou štěstí sliznice dutiny ústní) jsou růžové, bez povlaků, ran... Kontrolu sliznic běžně neprovádíme. U želv je to někdy dost komplikované a nezkušený chovatel při tom může želvě ublížit. 

6. Oči

Oči zdravé želvy jsou černé a lesklé jako korálky bez výtoků a neobsahují žádný povlak nebo blánu. Víčko je otevřené, není oteklé a při mrknutí na sebe víčka plně dosednou. 

7. Dýchání

Dýchání je čisté. Nozdry jsou suché, nejsou žádné výtoky ani bublinky. Má-li želva značné dechové obtíže, často mimo sípání při dýchání natahuje hlavu a otevírá ústa (gasping).