Úvod

Asi každého chovatele zajímá, zdali má doma samce, či samici. Tato otázka by mohla leckoho zajímat už při pořizování želvy, avšak u mláďat není možné na základě zevních morfologických znaků pohlaví určit. Pohlaví lze určovat až u větších želv. Jisté by mělo být pohlaví v cca 5 letech, nicméně první podložené odhady lze učinit již kolem velikosti 10 cm. Fenotyp samic je podobnější fenotypu mláděte, z toho důvodu je možné u samců určit pohlaví i dříve (změní-li se pohlavní znaky na typicky samčí, tak už se nepromění zpět). 

Všechny zde uvedené znaky pohlavního dimorfismu jsou přítomné u všech želv, ale mohou se objevovat s různou mírou. Ne všechny znaky jsou si rovné. Některé jsou pro určování pohlaví typické, u jiných se více projevuje individualita. 

Všechny hlavní znaky pohlavního dimorfismu znázorním na druhu Testudo hermanni. 

1. Délka ocasu 

Délka ocasu a jeho šířka při bázi jsou nejtypičtějšími pohlavními znaky. Samci mají v ocasu uschován penis, je tedy podstatně delší než u samic (stáčí se až k pánevní končetině). Samice mají krátký ocas, někdy se vůbec nemusí stáčet podél těla. 

S délkou ocasu (resp. umístěním kopulačního orgánu) souvisí i umístění kloakálního otvoru (na obrázku bílé šipky). U samců je dále od báze ocasu, u samic hned při bázi. 

2. Postavení análních štítků

Postavení análních štítků nemusí být vždy zřetelné a u různých druhů se může lišit. U samců jsou tyto štítky užší a svírají otevřenější úhel. Často tvoří postavení análních štítku písmeno V. 

U samic jsou štíty širší a svíraný úhel je uzavřenější. Štítky u některých samic mohou svým postavením vytvářet písmeno U. 

Pohled na plastron. Rozdílné uspořádání análních štítků podle pohlaví. 

3. Tvar krunýře

Tvar krunýře se může v závislosti na druhu více či méně lišit. U T. hermanni dochází u samců v přední části ke zužování krunýře. Přední část je tedy užší než zadní. U samic je krunýř rovnoměrnější, oválného tvaru. Šířka přední a zadní části se tolik neliší. Dále se u samců tvoří v zadní části karapaxu "sukýnka", která je u samic méně nápadná. Tento znak je charakteristický především u T. marginata, vidět lze ovšem i u jiných druhů. 

Pohled z vrchu (karapax). Rozdílný tvar krunýře podle pohlaví. 

Sukýnka v zadní části karapaxu 

4. Tvar plastronu

Tvar plastronu je rovněž určujícím znakem pohlaví, avšak bývá zřetelný u starších želv. Samci mají plastron lehce vpadlý, což umožňuje snazší průběh kopulace (vpadlý plastron samce drží na vyklenutí karapaxu samice). Samice mají plastron rovný. Extrémním případem je želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria), kdy mají samci plastron velmi výrazně propadlý (vpadá jako miska). 

5. Velikost 

Velikost těla je někdy uváděna na první místo znaků určujících pohlaví. Záměrně ji uvádím až poslední, jelikož je to druhově velmi individuální znak, který navíc můžeme hodnotit až u plně dospělých želv. Zatímco u želvy zelenavé (T. hermanni) a želvy žlutohnědé (T. graeca) jsou samci výrazně menší (asi o třetinu), u želvy vroubené (T. marginata) jsou samci přibližně stejně velcí jako samice. U želvy uhlířské (Ch. carbonaria) je tomu dokonce naopak a samci jsou větší než samice.