Úvod

Krmení patří k nejvýznamnějším aspektům celkových chovných podmínek. Můžeme se spolehnout, že dietetická chyba se vždy odrazí na zdravotním stavu želvy. Složení krmné dávky podléhá fyziologii trávení, metabolismu daného živočicha a tomu, s jakým typem potravy se reálně může setkat ve své domovině.

Herbivorní vs. omnivorní

Při sestavování krmné dávky si musíme uvědomit, jaká želva vlastně je. Většina suchozemských želv je herbivorní (býložravá), a to včetně nejčastěji chovaných želv rodu Testudo. Jen některé druhy jsou přizpůsobené i k příjmu živočišné potravy, jsou tedy omnivorní (všežravé). 

Herbivorní želvy mají charakteristicky uzpůsobenou trávicí trubici ke zpracování balastní potravy. Jejich střevo je dlouhé, zvláště vyvinuté je tlusté střevo, ve kterém se přirozeně nachází řada mikroorganismů (bakterie, prvoci), které se na trávení podílí (zejména trávení vlákniny). Pasáž tráveniny trávicím traktem želvy je značně dlouhá - několik desítek dnů. Zároveň nemusí želva přijímat potravu tak často. Příjem potravy je však v přímé závislosti s podmínkami okolí (teplota, fotoperioda...). Želvy sice dokáží nejíst celé týdny, ale toto je vždy doprovázeno nepříznivými podmínkami, a tedy souvisí s celkovým útlumem metabolismu. Násilné podhodnocování krmení u želv chovaných v teráriu (držených při plné aktivitě) není fyziologické.

Některé publikace zejména staršího data doporučují obohacovat krmnou dávku býložravé želvy (Testudo) živočišnými produkty. Takové počínání je hrubou dietetickou chybou a povede ke zdravotním problémům (dna, selhání ledvin, metabolické onemocnění kostí...).

V chovu v zajetí u striktních býložravců dodržujeme ryze rostlinné krmení.

Všežravé želvy mají uzpůsobenou trávicí trubici i k příjmu živočišné složky. Jejich střevo není tak dlouhé, tlusté střevo není tolik vyvinuté. Toto se odvíjí od prostředí, které želvy obývají. Zpravidla se jedná o pralesní želvy (Chelonoidis carbonaria, Terrapene sp. ...), kde je spektrum potravy bohatší. Při chovu těchto želv je proto žádoucí i živočišná složka a dovolit si můžeme celkově i bohatší stravu (zelenina, ovoce). 

Je pozoruhodné, že želvy v určitých životních fázích preferují jiné složení potravy. Nejedná se pouze o preference v rámci probíhajících biorytmů (vyhledávaní energetické potravy před zimováním), nýbrž i o rozdíly ve složení potravy v různém věku (u omnivorních druhů je živočišná složka u mláďat zastoupena více než u dospělých).

Poměr vápníku a fosforu

Z předchozího již víme, že základem krmné dávky je rostlinná strava chudá na živiny a bohatá na vlákninu. Takové podmínce poměrně dobře odpovídají zelené části mnoha rostlin, avšak mimo to si musíme dát pozor i na další aspekty. Jedním z nich je poměr vápníku k fosforu. Za ideální poměr Ca : P se považuje 2,5 - 3 : 1. Velmi dobře tomu odpovídá pampeliška, pekingské zelí, čekanka. Naprostým propadákem je v tomto ohledu klasický salát, který je tolik s želvami spojovaný. 

Pozor na kyseliny

Pozor si musíme dát taky na obsah kyselin, které snižují využitelnost vápníku ze stravy. Jedná se především o kyselinu šťavelovou, fytovou a další. Z těchto důvodů se vyhýbáme šťovíku, kyselým jablkům, kiwi, citrusům...

Strumigenní látky

Zejména brukvovité rostliny obsahují strumigeny, tedy látky, které interferují s vychytáváním jódu štítnou žlázou a způsobují její sníženou funkci. Je lepší takovými rostlinami nekrmit nebo krmit pouze doplňkově. 

Jedovaté rostliny

Není snad třeba dodávat, že želvám nepředkládáme jedovaté rostliny. Sice existují názory, že želvy mají jisté instinkty, které jim brání v konzumaci takových bylin, zdaleka se na to nedá spoléhat. Ve směsi navíc želva nemá moc šancí rozeznat, o jakou rostlinu se jedná. Pro selekci jedovatých bylin lze použít zjednodušené pravidlo, a sice že to, co je jedovaté pro člověka, je jedovaté i pro želvu.

V souvislosti s touto tématikou je však potřeba zdůraznit to, co by každého nemuselo napadnout. Cokoliv, co chceme podat želvě, nesmíme sbírat u cest nebo u polí či míst, kde hrozí kontaminace různými postřiky. Stejně tak nesbíráme hnojené rostliny (přírodní hnojení kompostem nevadí).

Plísně

Želvám zásadně nezkrmujeme rostliny napadené plísní. Problematika plísní je však příznačnější spíš pro seno. Pokud si sušíme vlastní, dbáme na sušení ve vhodných podmínkách a na adekvátní skladování. Zaplísněné seno (viditelně nebo čichem) nepodáváme. Nejedná se pouze o samotné plísně, ale také o některé toxiny, které mohou produkovat.

Základ krmné dávky

Známe-li tedy základní specifika želvího jídelníčku, můžeme přejít ke konkrétním krmným směsím. Je lepší (a zároveň jednodušší) ve stravě neexperimentovat a podávat léty ověřenou klasiku.

V létě tvoří základ krmné dávky všech želv směs pampelišky, jetele a jitrocele. Pampeliška je krmivo první volby a měla by tedy být v absolutní převaze. U herbivorních želv tvoří tato směs 80 - 90 % celkové krmné dávky. Doplňuje se různými bylinami (zejména plevely), můžeme přidat i psí víno, ibišek (zvláště po květech se mohou želvy utlouct), listy ovocných keřů (jahody, ostružiny...). Fantazii se meze nekladou a čím pestřejší strava bude, tím lépe. O rostliny v sezóně není nouze, samozřejmě nesmí být jedovaté. Pro zvýšení obsahu vlákniny lze přidávat i seno.

V zimě bohužel nemáme možnost želvám poskytnout tak bohatý jídelníček, takže si musíme vystačit s tím, co najdeme v obchodech. Eventuálně lze něco pěstovat (pampelišky, jitrocel...), ale výživově se ani takto vypěstované rostliny neblíží letní směsi. Základem pro zimní stravu je jednoznačně čínské zelí nebo čekanka. Občasné přidání mrkve je vhodné (zdroj karotenů a vitamínu A). Přidat můžeme polníček nebo rukolu. Občas můžeme zpestřit listy květáku či římského salátu. Pro zvýšení obsahu vlákniny je vhodné přidat seno stejným způsobem jako do letního krmení (ideální je si v létě nasušit vlastní luční tříděné seno).

Ovoce a zelenina

Ovoce přidáme do krmné dávky podle toho, je-li želva striktně herbivorní, nebo omnivorní. U striktních herbivorů ovoce a zeleninu podáváme jen sezónně a velmi střídmě. Někde doporučované podávání jednou týdně považuji za přehnané a doporučuji podávání podobné pochoutky jednou měsíčně. Výborným zdrojem energie je však pro želvy na konci léta a začátku podzimu, kdy se připravují na zimování a aktivně si tvoří energetické zásoby.

Zcela jiná situace nastává u omnivorních želv, kde je ovoce a zelenina nezbytnou součástí jídelníčku. Ovoce a zelenina by měla tvořit 10 - 30 % celkové dávky podle druhu. Nedoporučuji kombinovat ovoce a zeleninu s bylinnou potravou, jelikož želvy mívají tendenci byliny ignorovat, pokud mají zároveň k dispozici něco chutnějšího. Tento problém lze vyřešit krmením těchto částí odděleně (např. 3 dávky ryze bylinné, 1 ryze ovoce a zelenina).

Ať už hodláme želvě pouze zpestřit jídelníček nebo podáváme ovoce se zeleninou omnivorům jako důležitou součást, volíme vždy co nejvhodnější druhy. Za vhodné se pokládá: vodní meloun, broskve, nektarinka, meruňka, bluma, jablko, hruška, jahody, ostružiny, okurka... Nepodáváme salát, rajče, papriku, kiwi, citrusy...

Jak často krmit

Želvy jsou schopné sníst cokoliv v takřka neomezeném množství bez ohledu na to, je-li dané krmení vhodné. Množství a hlavně kvalitu krmné dávky tedy musí určovat chovatel.

Pokud se jedná o bylinnou složku krmné dávky, lze želvy obecně krmit bez omezení. Zvláště pokud se jedná o želvy rodu Testudo nebo Agrionemys ve venkovních chovech se zimováním. V terarijních chovech může při neomezeném krmení nastat příliš rychlý růst, což v konečném důsledku vede k deformacím krunýře. Tomu se lze částečně vyvarovat občasnými hladovkami a omezováním krmné dávky. Samozřejmostí je přístup k dostatečně kvalitnímu UV záření a strava bohatá na vápník. Nicméně, omezování v terarijních chovech musí být pečlivě zvažováno. Želvy v teráriu jsou udržovány při plné aktivitě a jejich metabolismus pracuje naplno, mláďata rovněž rostou. Omezování potravy na takovou úroveň, abychom silně omezili růst želvy, není fyziologické. Ano, v přírodě želvy rostou pomaleji a nejí každý den, ale toto je doprovázeno změnami podmínek (např. nejí, protože je zima a metabolismus je zpomalený). 

Minerálně-vitamínové doplňky

Domovina želv je tvořena vápencovým podložím, tedy i všechny rostliny jsou na vápník poměrně bohaté, v našich podmínkách jsou rostliny na vápník chudší. Zároveň želvy přijímají veškeré části rostlin s různým složením (vláknina ve stoncích a listech, pyl a nektar v květech...) a spektrum přirozené potravy je celkově bohatější. Určitým způsobem se na suplementaci menerálů podílí i eroze a ulpívání minerálního prachu na rostlinách. V konečném důsledku tedy želva v potravě získá vše potřebné ve vyvážených dávkách. 

Běžnou součástí terária nebo výběhu by měly být volně poházené sépiové kosti, které jednak mohou želvy využít jako zdroj minerálů, jednak jsou účinné při přirozeném zkracování rohoviny čelistí. Jako komplexní zdroj minerálů a vitamínů však sépiová kost nestačí. Zejména v zimním období, kdy většinou krmíme čínským nebo pekingským zelím, je na zvážení suplovat potřebu minerálů a vitamínů formou doplňků. Doplňky používáme nejlépe formou posypu na krmení a vždy v souladu s uvedeným dávkováním (nikdy ne více). 

Vitamínové doplňky jsou mnoha chovateli odsuzované, avšak jejich podstatu prezentuji na přiložené tabulce níže. K porovnání jsem vybral pampelišku, jakožto většinového zástupce letní krmné směsi, a dále pekingské s čínským zelím, které se běžně používají jako většinové krmení v zimním období. Pro srovnání jsem také přidal polníček, který je hojně využíván jako doplňkové krmivo. Rozdíly v obsahu minerálů (vč. mikroprvků) a vitamínů jsou znatelné a v některých případech až enormní. Prvky, které se lišily pětinásobně nebo více oproti pampelišce, jsou v tabulce červeně. Zvláštní pozornost věnujte obsahu vitamínu A v pampelišce a v pekingském zelí (které se nejčastěji používá jako základ zimní stravy), rozdíl je zde více než enormní. Pestrostí zimní potravy (luční seno, polníček, rukola, čekanka, občas mrkev apod.) sice můžeme tyto nedostatky zmírnit, avšak zimní krmná směs založená na pekingském/čínském zelí bude přesto výrazně deficitní. Z toho důvodu považuji používaní vhodných suplementů ve vhodných dávkách za přínosné. 

Kompletní nutriční tabulky k dohledání na:

• https://fdc.nal.usda.gov/fdc-app.html#/food-details/169226/nutrients
• https://fdc.nal.usda.gov/fdc-app.html#/food-details/169979/nutrients
  
• https://fdc.nal.usda.gov/fdc-app.html#/food-details/170390/nutrients
• https://fdc.nal.usda.gov/fdc-app.html#/food-details/169219/nutrients

Užitečné odkazy

• Vitamín D a metabolismus kalcia