Úvod

Některé želvy mohou mít občas problém s přerůstáním drápů nebo rohoviny čelistí (zobáku). Ve většině případů se jedná o důsledek nevhodných podmínek chovu. Korekce délky drápů je snadná a zvládne ji kdokoli, korekce rohoviny zobáků je náročnější a hodně zde záleží na zručnosti a zkušenosti chovatele.

Kdy korekce provést

Želvy obecně nesnáší manipulaci a zvlášť manipulace v okolí hlavy je pro ně nepříjemná. Manipulaci je vhodné provést ráno před tím, než se želva nahřeje. Želva se nebude tolik bránit. Veškeré výkony zkracujeme na nezbytné minimum. Předem si tedy vše připravíme a i samotnou proceduru se snažíme provést co nejrychleji (s ohledem na bezpečí želv i lidí). Zároveň se většinou jedná o výkony, které je možné odložit. Pokud se nám tedy úkon napoprvé nepovede a želva se pevně schová do krunýře, je lepší ji dále netrápit a výkon provést jindy.

Zatímco korekce drápů je velice jednoduchá, korekce zobáku již vyžaduje zkušenosti. Pokud se na výkon necítíte, předejte jej raději do rukou zkušeného chovatele nebo veterináře, který se specializuje na plazy.

Korekce drápů

Drápy želvám přerůstají, pokud si je nemohou přirozeně obrušovat o pevné podklady. Z těchto důvodů máme v teráriu část plochy pokrytou tvrdým substrátem (plochý kámen), případně přidáme tvrdé překážky.

Korekci drápů provádíme kleštičkami na nehty. Dráp prohlédneme proti světlu a jasně tak určíme místo, kde končí cévní svazek (tmavé jádro drápu). Střih vedeme cca 2 mm nad cévou. Pokud vznikne ostrá hrana, můžeme dráp pilníkem na nehty ještě upravit.

Osobně doporučuji řešit přerostlé drápy spíš úpravou podmínek (dát plochý kámen do terária). Ke zkrácení chovatelem bych přistoupil v případě, že se přerostlý dráp již deformuje nebo způsobuje nějaké problémy. 

Korekce rohoviny čelistí (zobáku)

Přerůstání rohoviny čelistí nastává v okamžiku, kdy nemá želva dostatek tvrdé stravy v krmné dávce. Problémy dělá zejména horní čelist. Výborným nástrojem pro přirozené zkracování zobáku je sépiová kost. 

Zatímco přerostlé drápy způsobí želvě maximálně nepříjemné zranění (zalomení), přerostlý zobák může v krajním případě vést až k vážným komplikacím. Přerůstající rohovina komplikuje příjem potravy, v pokročilých stádiích ho až znemožňuje. Problémy mohou nastat také s dechem nebo s trvalou deformací čelistí.

Rohovinu čelisti je vhodné hlídat a případné přerůstání řešit včas. Při včasném záchytu postačí pouze úprava podmínek (poskytnutí sépiové kosti a většího podílu tužší balastní stravy). Rohovina zobáku neroste pouze dospodu, ale také se rozšiřuje dopředu. V časném stádiu stačí pouze přerostlou rohovinu zkrátit kleštěmi na nehty a upravit pilníkem, což v rukou zkušeného chovatele znamená několik minut práce. Řešení pozdějších fází už vyžaduje sofistikovanější proces, protože rohovinu nelze pouze odstřihnout. Jednak při stříhání silného kusu rohoviny hrozí její nepřiměřené odštípnutí, a jednak by po tomto úkonu želvě na čelisti zůstala tupá plocha, kterou by želva nebyla schopna ukousnout potravu. Korekce se tedy v takových případech provádí opatrným strouháním rohoviny hranou kleštiček. Tímto způsobem se odstraní přebytečná rohovina, která vyrostla předním směrem, a obnoví se tak ostrá hrana čelisti, avšak jedná se celkově o náročnější proces.

Užitečné jsou při zkracování rohoviny různé mikrobrusky. Zejména pokud je zobák již dost přerostlý je bruska efektivnější a pohodlnější. Důležité je ovšem počítat se zahříváním kotouče, což může způsobit nepříjemné popáleniny. Z toho důvodu brousíme při nižších otáčkách přerušovaně a ideálně s vodním chlazením. 

Manipulace s hlavou

Manipulace s hlavou je u želv značně problematická a záleží taky na spolupráci želvy. Pokud je želva ochočená, bývá manipulace snazší, u neochočených želv (importy) je manipulace velmi komplikovaná.

V první fázi vytáhneme želvu z terária a přeneseme na pracovní místo, kde již máme nachystané všechny pomůcky. Nezřídka se želvy při tomto procesu vykálí, použití podložky a pracovního oděvu je tedy na místě. Našim úkolem je chytit hlavu mezi palec a ukazovák (palec z vrchu a ukazovák ze spodní strany hlavy). Pokud má želva hlavu vytaženou, není tento úkon složitý a musíme být pouze dostatečně rychlí. Pokud želva hlavu instinktivně zatáhla, připravíme si prsty ke krunýři. Pokud je želva ochočená, většinou povytáhne ze zvědavosti hlavu. V tento okamžik sevřeme prsty proti sobě, čímž uchopíme povytaženou hlavu (samozřejmě s ohledem na bezpečí želvy). Občas také pomůže náhlé překlopení želvy s přirozené polohy do polohy hlavou dolů (tedy otočení o 90°).

Pokud jsme uchopili hlavu, nastává fáze postupného vytažení. Na náš úchop reaguje želva instinktivním pokusem schovat se do krunýře. Nesmíme se tomu poddávat a nadále hlavu držet. Nepokoušíme se ale v tomto stavu hlavu vytahovat, pouze ji držíme. Želva se snaží kontrakcí svalů hlavu zatáhnout, násilným vytažením bychom jí mohli ublížit. Po chvilce tenze svalů oslabí, v tomto okamžiku můžeme hlavu vytáhnout. Celý proces se může opakovat (želva na povytažení hlavy může opět reagovat zvýšením tenze svalů ve snaze schovat se). V tomto případě opět chvíli počkáme, než se želva uvolní.

Je-li hlava želvy vytažená, uchopíme ji palcem a ukazovákem druhé ruky za hlavou (v místě, kde končí lebka). V tomto okamžiku můžeme první ruku uvolnit. Želva se pokusí hlavu schovat, ale hlava se zasekne o naše prsty. V tomto okamžiku máme cestu k zobáku otevřenou.

Všechny úkony kolem vytahování hlavy je vhodné provádět ve dvou osobách, kdy nám pomocník želvu podrží. Pokud pomocníka nemáme, můžeme si pomoci uchopením želvy mezi koleny.