Úvod

Problematika teplot je jeden z nejpodstatnějších aspektů života želv. Plazi jsou poikilotermní živočichové, jsou tedy plně závislí na teple získaném z vnějšího prostředí. Vyhřátí na správnou teplotu je nezbytné pro správné fungování metabolismu (trávení, růstu, tvora vitamínu D a ukládání vápníku do kostí...).

Přirozené teplotní podmínky nezahrnují pouze průměrné hodnoty teplot v dané lokalitě a mikroprostředí (na slunci, ve stínu...). Problematika teplotních podmínek je komplexní a zahrnuje změny teplot během dne a roku (střídání ročních fází). Poměrně široce se teploty dotýkají ostatních podmínek - relativní vlhkosti vzduchu, délky dne, počtu slunečných dní, UV indexu atd.

Chov plazů v zajetí bohužel neposkytuje optimální podmínky. Jsme schopni plazům zajistit vybavené terárium tak, aby zvíře mohlo na určité úrovni žít, ale podmínky v teráriu jsou vždy deficitní oproti přirozeným podmínkám. Tento široký problém postihuje téměř všechny podmínky, jako typické příklady lze uvést absenci nebo nedostatečnost cykličnosti podmínek během dne i roku, nedostatečnou intenzitu osvětlení, deficitní spektrální složení umělého osvětlení, nedostatečně tvořená vyhřívací místa apod. Tyto nedostatky existují převážně z důvodu, že nejsme technicky schopní lepší podmínky vytvořit (technické limity umělých zdrojů světla a tepla, náročnost...). Míra handicapu závisí na chovaném druhu. Některým jsme schopní poskytnout podmínky méně deficitní než jiným.

Ideální nastavení

Zřejmě v každém zdroji o chovu želv se dočteme, že pro chov evropských želv platí teplotní podmínky 20 - 40 (45) °C. Gradient se udržuje vhodným bodovým výhřevným osvětlením. V obecnosti tato informace platí, ale ne vždy musí být toto nastavení ideální, a tedy vhodné. Na želvy se nedají aplikovat tabulkové hodnoty a každý případ je potřeba posuzovat individuálně.

Obměna "ročních období" - zimující želvy

K pochopení problematiky teplot je nutné přijmout fakt, že terárium není příroda a nikdy se nám zdaleka nepodaří nasimulovat přirozené podmínky. Přesto bychom se však měli pokusit se co nejlépe přiblížit. S tím souvisí i přirozené střídání ročních období ve venkovních podmínkách. Tento postup bychom měli respektovat a nedržet želvu při stále stejných podmínkách.

Přirozeně dochází ke střídání období aktivity (jaro, léto a část podzimu) a brumace (konec podzimu a zima). Ačkoliv je umělé zazimování želvy výrazně náročnější než přirozené, není nemožné a je tedy možné dodržet sled přirozeného období aktivity a hibernace. Na podzim začneme uměle snižovat teploty, až se postupně dostaneme na teplotu hibernace. Želvy se přesunou do zimoviště, kde stráví zimu. Jak jsem již zmiňoval, tento postup je náročnější a riskantnější, s klidným svědomím ho tedy lze doporučit jen zkušenému chovateli. Rovněž se nutně nemusí jednat o tvrdou hibernaci po celou zimu (ani bych to s ohledem na umělé uvedení do hibernace nedoporučoval), s úspěchem lze zimovat i měkce (10 - 12 °C) po dobu 6 - 8 týdnů. Na jaře (nebo po určené době zimování) želvy začneme postupným zvyšováním teploty probouzet. V letních měsících tedy budeme mít nastaveny obecně doporučené podmínky - oněch ideálních 20 - 40 °C (období aktivity).

Toto uspořádání částečně respektuje přirozené změny klimatu, nicméně ani takové nastavení plně nenahrazuje přirozené podmínky. Je však nutné si uvědomit limitace a rizika tohoto procesu. V teráriu neexistuje počasí, noční poklesy nejsou takové jako venku (zvláště jaro a podzim), umělé zazimování je do jisté míry násilné a nikdy se nám nepodaří docílit pozvolného útlumu tak, jako při přirozeném zazimování. I z těchto důvodů lze tento postup doporučit pouze zkušenému chovateli. 

Obměna "ročních období" - nezimující želvy

U nezimujících želv nemůžeme dodržet přirozený sled období. Přesto bychom však měli alespoň částečně želvě zajistit střídání určitých období (tedy období plné a snížené aktivity). Nelze želvu stále držet v neměnných podmínkách. 

Přestože zimování není nutnou podmínkou k životu želvy, jeho dlouhodobá absence se může časem projevit. Tento problém potkává zejména želvy celoročně chované v teráriu ve stejných podmínkách bez zimování. Zimující druhy neumí dlouhodobě "jet na plné obrátky" a důsledkem narušeného biorytmu pak může být postupně se prohlubující apatie objevující se zejména v zimním a brzkém jarním období. 

Kromě prohlubující se apatie můžeme pozorovat rovněž další znaky tohoto problému:

• Snižující se chuť k jídlu

• Želva setrvává v okolí výhřevného zdroje

• Na noc se želva neodchází "uklidit" do úkrytu (zůstává nadále pod výhřevem)

• Může být měknutí plastronu (zejména v oblasti břicha)

V případě takových želv je nutné změnit želvě podmínky (snížit celkové teploty i dobu osvitu) na zvážení je nastavení alespoň klidového období (zejm. pokud snížení teplot nevede ke zlepšení). 

Klidové období

Klidové období nesupluje klasické zimování, ale je to pouze krok ke zvládnutí výše popsané "krize". Vzhledem k tomu, že se v žádném případě nejedná o něco fyziologického, nelze klidové období doporučit jako běžné a automaticky nastavované období v průběhu roku. Zmiňuji ho jen jako východisko v nutných případech. Během tohoto období se želva nachází v přibližně pokojové teplotě, zjednodušeně tedy můžeme říct: "někde mezi zimováním a plnou aktivitou." Tento stav není pochopitelně dlouhodobě udržitelný a pro želvu to znamená vysokou zátěž (kvalitní tvrdá hibernace je pro želvu méně vysilující). 

Během klidového období je želva zahrabaná ve vlhkém substrátu (ve vypnutém teráriu nebo v zvláštní nádobě) v pokojových nebo lépe o něco nižších teplotách (chodba, garáž... ale ne v průvanu). Zvláště na vlhkost dbáme důsledně. Klidové období by nemělo trvat déle než měsíc. 

Závěr

Je důležité rovněž zdůraznit, že pokles aktivity může být a často bývá způsoben nevodnými chovnými podmínkami. Roli hrají zejména teploty (příliš nízké i vysoké) a nízká intenzita světla, která se projeví zejména v zimních měsících (přirozeně snížená intenzita denního světla v zimě prohloubí nízkou (často podhodnocenou) intenzitu umělých zdrojů). 

Problematika celoročního chovu želv v teráriu je poměrně náročná. Želva má v teráriu stále ideální podmínky, tedy i při správné dietě příliš rychle roste (takové želvy bývají často rachitické). V klidovém období metabolismus želvy stále pracuje na vysoké úrovni (není utlumen jako při pravé hibernaci), ale želva příliš nevylučuje jeho toxické zplodiny a rovněž také nepřijímá živiny. Tyto faktory nevyhnutelně vedou k narušení kvality života želvy.